Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento osobitý zpěvák z USA se po rozpuštění ne zcela doceněných neopowerthrashových NEVERMORE a účasti na úspěšném comebacku kultovních powermetalových SANCTUARY pustil do příprav svého druhého sóloveho alba, tentokráte za pomoci mladých brazilských muzikantů. Bohužel v období předprodukce v Rio de Janeiru náhle zemřel na zástavu srdce. Příčinou pak byla zřejmě cukrovka, jejíž léčbu vytrvale zanedbával. Naštěstí pro nás zmínění brazilci doslova vypiplali z demosnímků hlasové stopy svého guru a obalili je skvělými instrumentálními výkony.
Tato neplánovaná posmrtná tryzna se odehrává v kontrastu rychlých a volnějších skladeb, což potvrzuje hned její úvod, kdy krátký pomalý zádušní pochod vystřídá ostrý neothrashový monolit s „Nevermoreovsky“ podladěným zvukem kytar. Následující skladby, či jejich části, se nesou éterem v duchu měnících se nálad, vše doplňují moderní groovy záseky, uvolnění přináší progmetal za pomoci kláves či akustických kytar, slyšíme však i sveřepost tohoto stylu, zejména v gradujících melodických kytarových sólech. Co komplet spojuje a drží pohromadě je originální Daneův zpěv, i v našláplých pasážích jímavý svou hloubkou, občas netypicky přiškrcený do thrashového chrapotu. Tradičním trademarkem jsou pomalé, tesklivě klenuté refrény. Přes zmíněnou chválu vůdčího hlasu je ale v minoritních detailech znát, že v případě regulérního nahrávání by ze sebe Warrel vymáčkl ještě víc (v slabších momentech jej decentně podporuje dívčí sbor).
Vše výše zmíněné pak skvěle dokumentuje závěrečná téměř desetiminutová grandiózní suita „Mother Is The Word For God“, kdy se s posledními tklivými tóny houslí loučíme s tvorbou umělce, který odešel ve věku pouhých 56 let, zřejmě fyzicky i psychicky zdevastován, avšak plný tvůrčích sil, kterými nás mohl a měl ještě spoustu let oblažovat.
1. Ethereal Blessing
2. Madame Satan
3. Disconnection System
4. As Fast As The Others
5. Shadow Work
6. The Hanging Garden (Cover)
7. Rain
8. Mother Is The Word For God
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.